V minulosti patÅ™ilo Ätenà mezi oblÃbené zábavy. Muži i ženy rádi vzali do ruky knihu, zvláštÄ› za sychraného poÄasà Äi dlouhých zimnÃch veÄerů. Tato tradice vÅ¡ak již delÅ¡Ã dobu upadá. Zdá se, že zájem o knihy klesá, a ÄÃm dál ménÄ› lidà pro zábavu zasedne s knihou.
Â
To se samozÅ™ejmÄ› projevuje i jinak. NapÅ™Ãklad pÃsemný projev se stává mnohem ménÄ› kultivovaný, najdeme v nÄ›m vÃce pravopisných i gramatických chyb. Celková kultura i způsob vyjadÅ™ovánà také klesá. RozhodnÄ› tedy nenà od vÄ›ci se ptát, jak jsme mohli nÄ›co takového dopustit.
Â
Â
Pravdou je, že vinu za to nesou opÄ›t jen sami lidé. PÅ™itom právÄ› v dneÅ¡nà uspÄ›chané dobÄ› by Ätenà bylo nÄ›co, ÄÃm můžeme svou mysl uklidnit a relaxovat. Bohužel, vÄ›tÅ¡ina lidà se již neumà ponoÅ™it do psaného pÅ™ÃbÄ›hu, a ani to nechce umÄ›t.
Â
Důvodem je to, že máme spoustu jiných druhů zábavy, které nevyžadujà takové soustÅ™edÄ›nà a které nechávajà náš mozek ve zrychleném tempu. Sem lze zaÅ™adit filmy – pokud zrovna nesedÃme v kinÄ›, pak je mnohdy sledujeme jen na půl oka, máme je v podstatÄ› jako jakousi kulisu. TÃm nám klesá schopnost plnÄ› se soustÅ™edit na jednu vÄ›c.
Â
Â
To také Äasto znamená, že ÄlovÄ›k již nenà schopen si nÄ›co déle udržet v pamÄ›ti. Pokud máme rozeÄtenou knihu a druhý den se k nà vrátÃme, vÃme, co se tam doposud odehrálo. Tato schopnost se pomalu, ale jistÄ› vytrácÃ, a je to také jednou z vÄ›cÃ, která odrazuje od ÄtenÃ.
Â
Proto bychom mÄ›li vést dÄ›ti ke knÞkám již od maliÄka. NenuÅ¥me je vÅ¡ak ÄÃst nÄ›co, co nechtÄ›jà – aÅ¥ se samy rozhodnou. Koneckonců, každý z nás si ze Å¡koly pamatuje povinnou Äetbu. Tu nemÄ›li rádi ani skuteÄnÄ› vášnivà Ätenáři, a u mnohých nakonec znamenala konec lásky ke ÄtenÃ.
Â
Je tedy důležité, abychom si v sobě tuto schopnost neustále pěstovali. Nejenže je to zdravé pro náš mozek, ale také nám to pomůže udržet se duševně svěžà až do vysokého věku – a to chce přeci každý z nás.