Ačkoliv se vlády různých zemí snaží stále více prosazovat získávání elektřiny z obnovitelných zdrojů, není pochyb o tom, že v současnosti se stále nejvíce spoléháme na spalovací elektrárny. Ty fungují tak, že spalováním nejčastěji uhlí vzniká teplo, které následně ohřívá vodu. Z té se stává vodní pára, která pak pohání generátor, který pohání elektrický proud. Jde to jeden z nejstarších a nejzákladnějších principů výroby elektřiny a stále ještě je zdaleka nejefektivnějším způsobem, jak získat elektřinu.
Při tomto procesu však vzniká velké množství zbytkového tepla. Není proto divu, že se lidé zajímají, zda jej nelze nějakým způsobem využít – například tím, že namísto čisté elektrárny se bude jednat o kombinovanou elektrárnu a teplárnu, kde se přebytečné teplo bude namísto chladících věží odvádět do domácností, které tak budou vytápěny. Na povrchu se to zdá jako velmi dobrý nápad. Ukazuje se však, že jeho realizace má hned několik háčků.
Tím prvním je fakt, že elektrárny jsou roztroušeny mnohem více, než teplárny. To znamená, že žádná elektrárna by nesvedla vyprodukovat dostatek tepla, aby vytopila veškerou oblast, kterou má na starosti. Rozhodně se tedy nemůže jednat o plnohodnotnou náhradu za stávající teplárny.
Dále tu máme fakt, že teplota v běžné spalovací elektrárně je mnohem vyšší, než jakou produkují teplárny. To znamená vyšší zátěž materiálu rozvodu tepla, především pak v domech, který není na tak vysoké teploty stavěný. Docházelo by tedy k jeho brzkému poškození, a výměna, která by byla všude potřeba, by byla velmi nákladná. Přitom by nešlo po lidech chtít, aby si ji platili sami. Musel by to tedy zaplatit stát, jehož rozpočet již tak není zrovna ideální.
A to ani není řeč o nových rozvodech a infrastruktuře, které by bylo nutné vybudovat. Jednalo by se tedy o gargantuovský projekt s v podstatě mizivou efektivitou. Ač se nám to tedy nemusí líbit, elektrárny bohužel zároveň jako teplárny využívat zkrátka nemůžeme.