Je opravdu alarmující a rovněž smutné, že člověk z jednoho příjmu nedokáže většinou zaplatit bydlení, něco málo naspořit, a ještě zaplatit další náklady. Poslední roky se zhoršuje situace, kdy lidé nedokážou vyjít s výplatou, a to ani když se sebevíc snaží. Roste tak počet mladých lidí, kteří zůstávají bydlet u rodičů až do 30 let. Pokud to bydlení umožňuje, je to ideální řešení pro všechny. Je ale potřeba si zpočátku stanovit jasná pravidla soužití. Je potřeba aby se všichni členové domácnosti zapojovali do péče o domácnost stejnou měrou, a pokud jsou rodiče už starší, je logické že většinu domácích prací zastane mladší člen domácnosti.
Zároveň je nutné se podílet i finančně na provozu domácnosti. Když si to všechno ale spočítáte, vyjde vám, že spolubydlením s rodiči ušetříte měsíčně spoustu peněz, a to i v případě že nevyděláváte moc vysokou částku. Většina rodičů totiž po dětech nebude chtít platit nájem, ale jen vodu, energie a jídlo. Kdo nemá rodinu, u které by mohl bydlet, může zvolit variantu spolubydlení s někým cizím. Tady je ovšem riziko, že nikdy nevíte, s kým budete bydlet.
V takovém případě je opravdu potřeba pečlivě prověřit, s kým hodláte sdílet domácnost, a pokud byste hned na začátku viděli že to není to pravé, rozhodně si hned hledejte něco jiného, byť by to byla garsonka na kraji města. Spolubydlení je velice rozšířené u vysokoškoláků, na které nezbyla kolej anebo na ní nechtějí bydlet. Když se rozpočítají náklady na byt za více lidí, je měsíční náklad mnohem nižší, než kdyby si měl každý platit svůj vlastní byt. Takto můžete žít klidně i roky po studiu, než budete vydělávat dost na to, abyste si zaplatili byt sami. Stále je ale nejlepší zůstat u rodičů a měsíčně ušetřit nemalé peníze, které potom můžete s partnerkou či partnerem použít třeba jako základ pro získání hypotéky.