Ano, to je opravdu rozkoš pro plavce a pro ty, kdo mají vodu rádi. V horkých dnech je to k ní přímo láká. A oni se nechají lákat rádi. Zaplavat si v čisté vodě je skutečně rozkoš. Jenže právě ta čistá voda se málokde najde. Ve volné přírodě už snad ani neexistuje. Tam když se chce člověk vykoupat, hrozí mu mnohá nebezpečí, a to nejen z vody. Ano, nikdy nevíte, jaké bakterie se v ní ukrývají. A také nevíte, zda voda není soukromá a nedostanete přes ústa, nebo někde jinde pokutu.
Většina lidí to moc dobře ví, a proto si pořídila domácí bazén. A mají na koupání konečně ten pořádný klid. Tak sláva. Jenže aby byla čistá voda i zde, musí se o to zasloužit, a to různými způsoby. Na ničení těch podivností, které nejsou ani vidět lidským okem použije chemické prostředky, třeba chlor. Ale co s těmi, na něž to nepůsobí? Na hrubou nečistotu je třeba si pořídit síťku a tou vybrat z vodní hladiny a z vody všeobecně ty největší kusy nečistoty. Na dno, kde se usazuje drobný prach se musí vysavačem, nejlépe plně automatickým. A drobnou nečistotu nám likviduje filtr.
Jenže v takovém filtru musí být něco, co tyto drobnosti zachytí a nepustí znovu do vody. Protože ta voda vlastně jen cirkuluje. A tomto cirkulačním okruhu je filtr a v něm… Co je to v něm? Chaloupko, chaloupko, co v tobě přebývá? No, je tam buďto obyčejná kartuš, nebo je tam filtrační písek. Také tam může být zeolit. Ale my se podíváme právě na onen písek, protože je dosud nejpoužívanější médium pro filtrační soustavy. Tedy alespoň u domácích bazénů.
Takový písek do filtrace má například oproti kartuším tu výhodu, že se nemusí tak často měnit. Kartuše se po vyndání vyhodí, a dává nová. Písek se propláchne a může být použit v další sezóně. Tak klidně vydrží i dvě tři, podle zátěže. A zeolit? Tak o tom někdy příště v jiném článečku.