Jenom těžko bychom u nás našli někoho, kdo skutečně nechce nikde bydlet. Mohlo by se sice zdát, že bezdomovci právě takto uvažují, ale troufám si tvrdit, že i mezi nimi by se našla většina těch, kteří by nějakou svoji vlastní střechu nad hlavou uvítali. A že těch, kdo jsou rádi zcela bezprizorní, je u nás vážně jen minimum. Pokud tu vůbec jsou.
Každý tedy bydlet chce. A kdyby to záleželo jenom na nás, asi bychom měli všichni své vlastní domy nebo byty. Jenže ono to bohužel jenom na nás samotných nezáleží. Spíše to záleží na naší finanční situaci. Protože ve vlastním objektu, bytě nebo domě, žijí jenom ti, kdo za to mohli utratit velké peníze. Ti, kdo měli miliony nebo si třeba vzali a následně splatili některou z hypoték.
Jenže je skutečností, že i když hypotéky pomáhají s koupí nemovitostí, nepomáhají komukoliv. Jsou tu jenom pro ty, kdo je dokážou získat a následně samozřejmě i splatit. A to není samozřejmost.
Někdy lidé třeba chtějí hypotéku, aby si pořídili svůj byt. Dokonce už mají takový objekt i vyhlédnutý a zbývá tak už jenom dostat tu hypotéku. Jenže bankovní úředníci zjistí, kolik onen byt stojí, zjistí, kolik že by si žadatel potřeboval půjčit, propočítají to a porovnají s jeho příjmy, a pak ho odmítnou s tím, že by nezvládal tak vysokou hypotéku splácet.
A co dál? Pak se může hodit hypotéka na družstevní byt nabízená nebankovní společností. Družstevní byty sice nejsou až tak docela totéž, co byty soukromé, ale jsou jim vlastně velice podobné. Ovšem jsou přece jenom levnější, a to je tu přednost. Protože na levnější byt stačí nižší hypotéka. A nižší hypotéku dostane i člověk s nižšími příjmy, který by na tu určenou ke koupi vlastní nemovitosti neměl.
A tak je dobře, že si lze vzít hypotéku i na družstevní byt. Díky tomu totiž mohou bydlet i ti, kteří by jinak museli bydlet neznámo kde. Pokud by vůbec měli kde bydlet.